Rande

Taky se vám stalo, že jste z nějaké schůzky (rande) odcházely s pocitem, že to nebylo zrovna to pravé, anebo právě naopak, že to bylo ta nejúžasnější schůzka, kterou jste kdy prožily?

Pokud se nestydíte a nemáte s tím problém, tak se svěřte..

Tak pro začátek si dovolím uvést svůj vlastní příspěvek.

Tenkrát mi bylo šestnáct (což už je před deseti lety), hlava v oblacích, člověk poznává svět, a začíná rozumět svým vlastním pocitům.

Dohromady nás svedla banální náhoda - záměna posledního čísla v telefonním čísle, když jsem doma hledala mobil. Půjčila jsem si telefon od mamky a než abych se vyhledala v seznamu, tak jsem čísla vyťukala manuálně a vytočila. No byla sranda, když to zvedla. Po několika týdenním dopisování jsme se dohodly, že se sejdeme, jelikož jsme byla každá z jiného konce republiky, tak jsme se shodly, že se sejdeme na půli cesty. V Praze.

Prošly jsme tenkrát snad celé Staré město. Ale nebylo to ono.. Perfektně jsme si rozumněly, pokecaly, ale to bylo všechno. Taková ta chemie tam nebyla. Vlastně jsem nedostala ani pusu na cestu dom. Chvíli na to jsme si ještě psaly, ale pak přestala. Bylo mi to líto.

Ale vše zlé, je k něčemu dobré.